Diary 2002

Palubku jsem potáhl nejdříve molitanem a na něj pak přišla koženka.

       

Doma jsem si v klidu připravil sadu bílých podkladů pro budíky. Jejich kreslení mi zabralo zhruba čtyři hodiny.

       

Dostal jsem se k rozebrání svého starého auta. Zamáčkl jsem slzu a začla demolice.

       

Abych jen neničil, začal jsem něco dělat i pro eRko. Vyměnil jsem u zadních světel oranžové blinkry za bílé a odnýtoval paraboly koncových světel a místo nich nanýtoval paraboly od brzdovek. To kvůli tomu, aby se mi tam v budoucnu vešly dvouvláknové žárovky.

   

Vyřídil jsem si novou značku, povinné ručení a evidenční kontrolu. Na evidenční kontrole jsem se setkal hned s prvním protestem technika a sice proti prolisům...

       

Konečně se splnil můj sen a vyrazil jsem do Prahy pro své nové eRko. Samozřejmě jsem si zapomněl mapu, takže jsem po Praze pěkně bloudil a nakonec jsem si svoji cestu prodloužil skoro o sto kilometrů. Hned za Prahou auto na benzínce nechtělo naskočit, což mě fakt naštvalo. Časem se ukázalo, že to bylo špatným ukostřením motoru. Ta či onak, dorazil jsem v pořádku.

   

Tak tady to všechno začalo. Na internetu jsem našel inzerát na prodej eRka a majitel se k tomu všemu vracel v neděli přes naše město domů. Dali jsme si tedy sraz a eRko jsem prohlédl. Bylo na něm vidět, že mě čeká spousta práce, ale také bylo vidět, že spoustu práce už udělal někdo za mě. Motorový prostor ve špičkovém stavu, nic vyrezlého, nové šavle, nová příčka, nová ramena. Prahy byly také opravovány, takže nikde díra, podlaha celkem ušla. Nutno přiznat, že k dokonalosti jí mnoho chybělo. Slovo dalo slovo a na úterý jsme si domluvili předání eRka.